Nezávislý magazín o marketingu v cestovním ruchu

  • Facebook
  • LinkedIn
  • RSS
zpět

Michal Kubíček: Úspěch Stodolní by šel klidně zopakovat

Michal Kubíček: Úspěch Stodolní by šel klidně zopakovat

22. 7. 2011 Autor článku: Kyša Leoš

Sdílet:

Ostravskou Stodolní ulicí projde ročně na milión lidí. Je to právě její fenomén, který velice efektivně dokázal změnit značku města Ostravy. O tom, jak se podařilo, a jestli by něco podobné mohly dokázat i jiná města, ví nejvíc marketér Michal Kubíček.

íběh ostravské Stodolní ulice máte víc než kdokoliv jiný z první ruky. Na téhle ulici ješedtím, než se stala fenoménem, sídlila vaše firma a jako publicista jste byl první, kdo o rozvíjející se zábavní tváři Ostravy napsal reportáž do médií a rozjel tak její mediální popularitu. Mě ani tak nezajímá příběh Stodolní ulice jako centra kultury a zábavy, ale jako něčeho, co neuvěřitelným způsobem dokázalo změnit značku města Ostravy ve zbytku země z podivného havířsko-ocelářského města na metropoli zábavy. Nakolik to byl naprosto spontánní proces a nakolik byl někým řízený?

Začnu tak trochu z jiného konce. Určitě jste četl Kunderův Žert. Ludvík Jahn tam byl převelen do Ostravy. Vzpomínáte na jeho jediné světlé chvilky? Tedy než potkal Lucii? Byly to víkendové výpady, dnes by se řeklo moderně pařby. Horníci měli v minulosti mnohem víc peněz něž běžný pracující. Jejich život na směny nebyl veselý, pro mnohé z nich víkendová respektive páteční chlastačka a cesta za lehkýma holkama bylo vyvrcholení jinak temného týdne. Doly z Ostravy zmizely, hornické kolonie jsou kolorit a horníci dojíždí do revíru čím dál víc z Polska nebo Slovenska. Ta touha po páteční noci tu ale zůstala.

A možná je to i místem. Víte, že před sto lety to byla vyhlášená vykřičená čtvrť? Do místních nevěstinců jezdili kunčafti z daleka. Tak nějak se historie opakuje, jen je to dnes zabalené do úhlednějšího balicího papíru.

Dá se říct, kdo všechno má dnes nejvěí podíl na rozvoji fenoménu Stodolní?

U začátku Stodolní byla paradoxně partička intelektuálů, takových undergrounds. Koncem devadesátých let byla ulice z části vylidněná a z další vybydlená. Na cestě chyběly dlažební kostky a před domy bez fasád posedávali místní cikáni. Do neprosperující části města vzdálené od největšího centra jen dvě tři minutky pěšky se tuším v roce 1995 nastěhoval antikvariát Černý pavouk. Kumštýři a intelektuálové, kteří sem chodili a současně znali se s prodavači, měli přístup do druhé místnosti. Sedělo se tam na nábytku z bazaru a podávaly se lahváče.

Kolem roku 1997 prošel antikvariát přestavbou, pivo se začalo čepovat. Klientela rostla a mládla. Zanedlouho vznikly další dvě hospody, hlasitou hudbou už mnohem víc podobné dnešní Stodolní. Černý pavouk už dávno neexistuje, intelektuálové tvoří už jen pár procent návštěvníků. Kultura se pomalu vytrácí a tah na branku převzali byznysmeni, řadu klubů vlastní cizinci. U některých vám hlavou kolují myšlenky, z čeho že vlastně žijí, jestli to není jen čistírna. Faktem ale je, že Stodolní Ostravu změnila. Ostrava ožila.

Nedávno se v Ostravě konal festival Colours of Ostrava. I ten nakonec vznikl na Stodolní. Tahle ulice ovlivňuje město možná ještě víc, než si mysíme.

Podíleli se na tom nějak i regionální politici? Jakým způsobem je i jejich zásluha, že dostali vynikající vábničku do svého města?

Zpočátku určitě ne. Sám jsem byl chvilku v zastupitelstvu a v radě v centrální městské části a vlastně moje prvotní motivace, proč jsem do politiky kdysi vstupoval, byla triviální. Chtěl jsem dosáhnout toho, aby se ze Stodolní stala pěší zóna. I když dnes ulice není klasickou pěší zónou, k omezení provozu došlo, minimálně v nočních hodinách a určitě by se to stalo i beze mě, situace si to prostě vyžádala.

Nejprve politici ulici ignorovali, pak ji začali brát na vědomí a dnes je to tak důležitá součást města, že jim nezbývá, než se k ní aktivně přihlásit. Bývalý primátor Ostravy Zedník třeba na Stodolní na tiskovce oznamoval úmysl kandidovat. Václav Klaus tam mobilizoval proti socialismu a Topolánek se s oblibou nechával fotografovat v místních barech.

íběh Stodolní se začal odvíjet ješ v dobách, kdy moc nefungovaly sociální sítě, kdy je šíření propagace mnohem snažší. Co tady nejvíc zafungovalo? PR? Reklama? WOM, ať řízený nebo samovolný?

To, čemu se dnes říká word of mounth neboli šeptanda. No a určitě tomu pomohla i média. Kolem roku 2000 se začaly v novinách a celostátních magazínech objevovat barvité reportáže z místa, kde můžete propařit noc, chodit dům od domu a v každém zkusit jinou hospodu, hudební styl nebo alkohol, ulici kde vám mladé holky skáčou do náruče a místní policie si až tak nevšímá nenápadných dealerů trávy. A nedivte se těm, kteří o tom psali, fakt je, že moc šťavnatých témat v Ostravě nebylo.

Jaký byl hlavní zvrat ve vnímání Ostravy jako přitažlivého města zábavy? Dá se říct v čem nastal ten zvrat? Kdy?

V tom bych asi viděl i zásluhu místních politiků. Dali Stodolní ve všem zelenou. Dokonce vznikla rada, která sestává ze zástupců majitelů podniků a samosprávy. Většina rozhodnutí, která se dotýkala této části města, pak byla předem konzultována. Ať už je to výjimka z protialkoholové vyhlášky, která se vyhýbá této zóně, oprava infrastruktury a další. Město se začalo ulicí chlubit a dělat Stodolní PR.

Co Ostrava dělá, aby si tuto svou novou značku udržela a rozvíjela ji?

Co vím, tak loni vydala nové propagační materiály, v informačním centru si můžete koupit suvenýry se značkou Stodolní a jak mám informace z magistrátu, chystají se další kampaně na její podporu.

Otázka je, zda to stačí. Pamětníci „původní“ Stodolní na dnešní podobu žehrají, fakt je, že jejich názor není až tak důležitý. Návštěvnost se navzdory krizi drží. Odhady jsou, že Stodolní ročně projde milion návštěvníků. Mění se jejich struktura, teď trendy ukazují, že k nám míří více turistů, slušné útraty dělají Poláci. Takže tím směrem by asi měla propagace jít. Když už jsme u těch Poláků: naše firma má na Stodolní ulici několik reklamních ploch a čím dál častěji se objevují poptávky na reklamu právě od polských firem. Naposledy to byla polská škola lákající na Stodolní nové studenty.

A co by ideálnělat měla?

Zatím jede Stodolní z domácích zdrojů a jak se kdysi říkalo u lokálních pivovarů „vaří kolem komína“. Tyto zdroje ale budou postupně vysychat a je třeba začít absorbovat návštěvníky i ze vzdálenějších lokalit. Problém ale je, že obecně má Ostrava stále image města bez atrakcí, už dávno to není pravda, ale lidé mají pocit, že kdyby sem přijeli třeba na víkend, neměli by druhý den co dělat. To je třeba změnit. Přitáhnout do Ostravy turisty. Stodolní pak bude pro ně jedním z check pointů.

itažlivost Ostravy díky zábavní ulici stoupla i v zahraničí. Jezdí tu samozřejmě hlavaně Poláci, kteří to mají blíž, ale objevují se tam lidé z celého světa. Jak si Stodolní prorazila cestu do světa?

O Polácích jsem mluvil, tam je to pořád lokální věc. Tak jak Ostraváci jezdí do Polska za nákupy a na trhy, Poláci si Ostravu oblíbili pro zábavu. Další národnosti se tu vyskytují často, ale spíš jde o individuály.

Třeba Brno bylo svého času oblíbené mladými Brity, kteří se mířili nízkonákladovými leteckými společnostmi na pijatiky při loučení se svobodou. U nás nejbližší nízkonákladové letadlo dosedá v polských Katovicích, což je bratru sto kilometrů daleko. Určitě pokud by se místní letiště tomuto typu dopravy otevřelo, víkendové turistice, ve které by hrála Stodolní velkou roli, by to hodně prospělo. Podle mých informací to možná není úplně nereálné.

Dá se nějak vyčíslit jaká pozitiva Stodolní Ostravěinesla?

Určitě také nějakou tu korunu. Milion lidí ročně ve městě nějaký ten halíř utratí. Co je ale důležitější, je věc, o které jste se sám zmiňoval. Změnu image, pocit omlazení. O Ostravě se mezi lidmi začalo mluvit i jinak než jako o průmyslovém centru. To je strašně důležité. Image mladého města přitáhne do místních univerzit více zájemců o studium a řada z nich tu potom zůstane. Vzdělaní lidé městu prospívají. Vydělávají víc a víc peněz pak utrácí. Ekonomie města má šanci prosperovat. Pokud by Ostrava byla jen městem montoven a montérů, žilo by se tu smutněji. Řada z firem s vysokou přidanou hodnotou přišla do Ostravy třeba právě kvůli silné líhni technologických talentů a to je dobře.

Myslíte si, že by rebranding Ostravy díky Stodolní šel u nás zopakovat v nějakém jiném městě? Jak byste na to šel třeba vy?

Určitě. Nakonec case story se kopírují všude na světě. Podívejte, kolikrát to bylo multiplikované v hudebním průmyslu. A to k tomu stačil často jen schopný producent. Na počátku bylo něco spontánního a přirozeného jako třeba Beatles a nakonec se z toho vygenerovaly úspěšné a prodávané kapely jako New Kids on the Block, Spice Girls nebo u nás Lunetici.

Nedávno jsem viděl debatu ze Semil, kde se tamní starosta snažil dostat z různých osobností nápady na oživení města. Škoda, že se nedočkal toho, co chtěl, ale cesta asi byla správná. Prvním krokem je určitě touha a chtít něco takového. Druhá potřebná věc je síla to udělat. Příležitostí je kolem plno, o tom jsem přesvědčen. Takových Stodolních je v každém městě několik, jen se toho nikdo nechopil. Každá oblast je jedinečná, jde jen o to té jedinečnosti využít.


MICHAL KUBÍČEK

Internetový a marketingový specialista. V současné době je majitelem ostravské společnosti PRONETmedia, s.r.o., která provozuje řadu webových projektů, od informačních portálů přes zábavné servery až po e-shopy. Spravuje webové prezentace a reklamu na Internetu více než 100 společnostem z celé Evropy, školí webmastery v problematice internetového marketingu, SEO, internetové reklamy a on-line public relations. Jeho blog najdete na http://michalkubicek.cz

22. 7. 2011 Autor článku: Kyša Leoš

Tísk článku

Komentáře

Přidat nový příspěvek